Kronika
Mýty o vzniku souhvězdí
Aktualizováno v Úterý, 25 Květen 2010 08:00 Napsal uživatel Veronika
Souhvězdí Kraken
Byl jednou jeden Kraken a malý mořský koník. Když byl Kraken mlád, zamiloval se do malého mořského koníka. Jednoho dne byl mořský koník v nebezpečí. Kraken odehnal nebezpečí, ale po chvíli si všiml, že koník už nežije. Časy plynuly a bojovníci na lodi se šli bít. Byl to urputný boj a krví se zbarvil celý oceán. Bylo jasné, že Kraken padl. Pro vítězství bojovníci vystřelili na oblohu šest ran. Těch šest ran znamenalo boj s Krakenem a tak vzniklo souhvězdí Krakena.
(Píďa a spol.)
Mořská Panna
Žakelin žila se svým otcem v jednom pobřežním městě. Jednoho večera jí otec oznámil, že se bude vdávat za Euda. Svatba se konala za dva týdny. Byla velkolepá: tanec, hudba, jídlo, pití (Calvados). Všichni byli šťastní. Dny plynuly...
Žakelin se vydala na procházku po pobřeží. Sledovala bouřící se vlny oceánu, jako by na dně někdo žil. V tu ránu spatřila siluetu vysokého muže. Slova nebyla potřeba, jejich oči se do sebe podívaly a bylo to jasné. Po pobřeží se procházeli až do rána. Když Žakelin přišla domů, otec zuřil. Vykřikl: "Proklínám tě, už nejsi moje dcera. Odejdi!" Ona se tedy sebrala a běžela zpět na pobřeží, aniž by řekla: "Na shledanou, otče." Cítila, že se sní něco děje. Uslyšela hluboký a silný hlas: "Vítám tě tu. Ha, ha, ha. Na věky věků z tebe bude mořská panna." Žakelinino tělo se začalo měnit. Místo nohou se objevily ploutve. Voda ji stáhla pod hladinu, kde ji přivítaly jiné mořské panny...A co se dělo dál? Žakelinino srdce už nehřálo, bylo chladné jako voda v oceánu...
(Jity a spol.)
Lorňon
20. 17. století. Paříž. Město plné zábav bohatých i chudých. Zatímco bohatí dávali přednost bohatým hostinám a bálům, chudí se museli spokojit s kankánem a ti trvdší holdovali boxu. V té době byl vyhlášeným bojovníkem Jacques de Bleu. Nikdo se s ním nechtěl pustit do křížku, až jednou se takový odvážlivec našel. Jmenoval se François Buvole a byl to mladičký boxer s obrovskými bicepsy a velkým sebevědomím. Byl to opravdu urputný boj a po čase Buvole uštědřil de Bleuovi pořádnou ránu do hlavy. Možná byste si řekli, že po takové pecce člověk praští s kariérou, ale ne tak de Bleu. Po nárazu se mu rozsvítilo a začal pracovat jako vědec. Zkoumal látky, které byly pro lidi škodlivé a způsobovaly nemoci. Po čase se vypracoval a dokonce si najal dva pomocníky, které zasvěcoval do tajů řemesla. Jednoho večera odešli mistr i pomocníci unavení spát. Bylo to těsně před dokončením výzkumu. Jenže co se nestalo: do laboratoře se vloupal ruský zlodějíček Ivan a veškeré záznamy o pokusu ukradl, ale nevšiml si, že na místě ztratil čelenku. Tu poznal jeden z mistrových pomocníků a vedl de Bleua do Rue Madeleine, kde Ivan bydlel. Ten už ale mezitím došel ke svému známému - překupníkovi. Cestou ho uviděl mistr se svými pomocníky a chytily ho. V mistrovi se probudily jeho staré boxerské schopnosti. Pořádně to Ivanovi nandal... levý hák... pravý hák... pak takzvaná perda čenichovka a nakonec jedna pořádná rána pod bradu. Obrovskou silou Ivana vymrštil do vzduchu. Ivan se stačil je zachytit mistrova lorňonu a pak letěl a letěl, až proletěl atmosférou a přitáhla ho gravitační síla Měsíce. Ivan se lekl a lorňon pustil, ale ten byl příliš lehký na to, aby ho Měsíc přitáhl, takže je dodnes na obloze a světlo se od něj odráží tak, že vypadá jako shluk hvězd.
Hvězdná víkendovka květen 2010
Aktualizováno v Neděle, 23 Květen 2010 17:33 Napsal uživatel Veronika
Hvězdná víkendovka
V pátek jsme se „nalodili“ do hvězdného vlaku, který nás dovezl do Rokycan. Jen co jsme se seznámili s naší základnou, letěli jsme a to doslova do vesmíru. Čekala na nás program v místní hvězdárně. Jelikož bylo téměř jasno a měsíc svítil jasně, mohli jsme obdivovat jeho krásu hned několikrát pomocí různých dalekohledů. V pozdních hodinách jsme se vraceli zpátky na základnu, plni neuvěřitelných zážitků z pozorování měsíce dalekohledy, slunce přes ozářený rentgen. Nové poznatky jsme získali během filmu o sluneční soustavě. Velice ochotně se nám věnovali místní průvodci, kteří nám odpovídali na naše zvídavé dotazy. Než jsme se s hvězdárnou rozloučili, shlédli jsme večerníček na dobrou noc „Kráva na měsíci“.
V sobotu jsme se stali hledači nových souhvězdí. Během dne získávali jednotlivé skupinky hvězdy za lehčí či těžší úkoly. Nejprve jsme fotili hvězdu s různými a někdy i podivuhodnými věcmi, lidmi a zvířaty. Potom jsme se pokusili rozšifrovat hvězdnou zprávu. Odpoledne jsme se vydali objevit nedaleký rybník. Před večeří nastal ten správný čas na nalezení nového souhvězdí. Museli jsme ho pojmenovat a vymyslet i mýtus o jeho původu. Všechny souhvězdí byla velice nápaditá a vtipně zpracovaná. Na naší víkendovce jsme nalezli tři nová souhvězdí - Lorňon (9 hvězd), Mořská panna (7 hvězd) a Kraken (6 hvězd).
V neděli nás už čekala jenom cesta domů. Přesně ve 13:50 jsme se „vylodili“ z hvězdného vlaku a mnozí z nás jsme utíkali přímo do náručí našich maminek.
23. 1. 2010 Na Boubín na běžkách
Aktualizováno v Pondělí, 25 Leden 2010 19:13 Napsal uživatel Veronika
V sobotu 23.1. se vydalo sedm statečných na výpravu na lyžích. Tuto výpravu někteří z nás vzali nejen jako utužení našich svalových skupin, ale také jako možnost zvýšit gramotnost v chemických prvcích a sloučenin všech blízko se vyskytujících občanů. WOCASS k tomu využil jednoduchý prostředek, a to popsání všech zamlžených oken ve vlaku sloučeninami známými i neznámými. A že těch oken bylo 
Po vystoupení z vlaku v Kubově Huti jsme plni odhodlání zdolali úmorný kopec na Boubín, který se zdál mnohým nekonečný, na což nás duchapřítomně upozorňovala TILČA v každé zatáčce. ALE ZVLÁDLI JSME TO!!! Odměnou nám byl přímo uchvacující pohled na šumavské vrchy vykukující z mraků. Při jízdě zpátky dolů z kopce jsme si užili asi nejvíc legrace. Padali jsme, ale vždycky jsme vstali. Naše milá MM (myš) se nezapřela a v pravidelných intervalech dávala o sobě vědět výrazným výsknutím, když se zrovna chystala plavně zaplout do závějí sněhu. Nejlépe si na tom snad stála HYGI, která padala výhradně až po té, co se bezpečně zastavila. Jediná z nás si uvědomovala, že pád z klidového postavení bolí mnohem méně než za jízdy.
Tak zase někdy na běžkách 
P.S. fotky jsou ve fotogalerii v kategorii výpravy
fotografie - Na běžkách na Boubín 2010