Mýty o vzniku souhvězdí

Napsal uživatel Veronika

Kronika - Proběhlé akce

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Souhvězdí Kraken

Byl jednou jeden Kraken a malý mořský koník. Když byl Kraken mlád, zamiloval se do malého mořského koníka. Jednoho dne byl mořský koník v nebezpečí. Kraken odehnal nebezpečí, ale po chvíli si všiml, že koník už nežije. Časy plynuly a bojovníci na lodi se šli bít. Byl to urputný boj a krví se zbarvil celý oceán. Bylo jasné, že Kraken padl. Pro vítězství bojovníci vystřelili na oblohu šest ran. Těch šest ran znamenalo boj s Krakenem a tak vzniklo souhvězdí Krakena.

(Píďa a spol.)

Mořská Panna

Žakelin žila se svým otcem v jednom pobřežním městě. Jednoho večera jí otec oznámil, že se bude vdávat za Euda. Svatba se konala za dva týdny. Byla velkolepá: tanec, hudba, jídlo, pití (Calvados). Všichni byli šťastní. Dny plynuly...

Žakelin se vydala na procházku po pobřeží. Sledovala bouřící se vlny oceánu, jako by na dně někdo žil. V tu ránu spatřila siluetu vysokého muže. Slova nebyla potřeba, jejich oči se do sebe podívaly a bylo to jasné. Po pobřeží se procházeli až do rána. Když Žakelin přišla domů, otec zuřil. Vykřikl: "Proklínám tě, už nejsi moje dcera. Odejdi!" Ona se tedy sebrala a běžela zpět na pobřeží, aniž by řekla: "Na shledanou, otče." Cítila, že se sní něco děje. Uslyšela hluboký a silný hlas: "Vítám tě tu. Ha, ha, ha. Na věky věků z tebe bude mořská panna." Žakelinino tělo se začalo měnit. Místo nohou se objevily ploutve. Voda ji stáhla pod hladinu, kde ji přivítaly jiné mořské panny...A co se dělo dál? Žakelinino srdce už nehřálo, bylo chladné jako voda v oceánu...

(Jity a spol.)

Lorňon

20. 17. století. Paříž. Město plné zábav bohatých i chudých. Zatímco bohatí dávali přednost bohatým hostinám a bálům, chudí se museli spokojit s kankánem a ti trvdší holdovali boxu. V té době byl vyhlášeným bojovníkem Jacques de Bleu. Nikdo se s ním nechtěl pustit do křížku, až jednou se takový odvážlivec našel. Jmenoval se François Buvole a byl to mladičký boxer s obrovskými bicepsy a velkým sebevědomím. Byl to opravdu urputný boj a po čase Buvole uštědřil de Bleuovi pořádnou ránu do hlavy. Možná byste si řekli, že po takové pecce člověk praští s kariérou, ale ne tak de Bleu. Po nárazu se mu rozsvítilo a začal pracovat jako vědec. Zkoumal látky, které byly pro lidi škodlivé a způsobovaly nemoci. Po čase se vypracoval a dokonce si najal dva pomocníky, které zasvěcoval do tajů řemesla. Jednoho večera odešli mistr i pomocníci unavení spát. Bylo to těsně před dokončením výzkumu. Jenže co se nestalo: do laboratoře se vloupal ruský zlodějíček Ivan a veškeré záznamy o pokusu ukradl, ale nevšiml si, že na místě ztratil čelenku. Tu poznal jeden z mistrových pomocníků a vedl de Bleua do Rue Madeleine, kde Ivan bydlel. Ten už ale mezitím došel ke svému známému - překupníkovi. Cestou ho uviděl mistr se svými pomocníky a chytily ho. V mistrovi se probudily jeho staré boxerské schopnosti. Pořádně to Ivanovi nandal... levý hák... pravý hák... pak takzvaná perda čenichovka a nakonec jedna pořádná rána pod bradu. Obrovskou silou Ivana vymrštil do vzduchu. Ivan se stačil je zachytit mistrova lorňonu a pak letěl a letěl, až proletěl atmosférou a přitáhla ho gravitační síla Měsíce. Ivan se lekl a lorňon pustil, ale ten byl příliš lehký na to, aby ho Měsíc přitáhl, takže je dodnes na obloze a světlo se od něj odráží tak, že vypadá jako shluk hvězd.